Zásadní chybou na začátku byl výběr matrace. Koupil jsem levnou polyuretanovou desku, která na rozkládací sedačce po pár měsících ztratila tvar. Musel jsem investovat do nové foam mattress o hustotě 35 kg/m3. Paměťová pěna je fajn, ale v malém bytě se v létě přehřívá. Lepší je kombinace HR pěny s vrstvou kokosu. Důležité je také změřit tloušťku. Na click-clack mechanismus patří matrace maximálně 16 cm, jinak nepůjde sedačka složit. Můj známý koupil o 4 cm tlustší a musel obrousit rám, aby se mechanismus vůbec zavřel. Neudělejte stejnou ch

Další past na nezkušené je výběr čalounění u pohovky, která sousedí s jídelním stolem. Klasická látka nasákne skvrny od vína a oleje během prvního roku. Já jsem zvolila variantu s velvet upholstery, tedy sametovou textilií. Dlouho jsem se bála, že bude vypadat lacině, ale moderní směsové tkaniny jsou překvapivě odolné. Skvrny stačí otřít vlhkým hadříkem a nic se nestane. Samet navíc skvěle tlumí hluk. Když máte u stolu čtyři lidi, odraz zvuku od tvrdé desky stolu a měkkého čalounění vytvoří příjemnou akustiku. Prostě takový salonek pro pár přátel. Jen dejte pozor na barvu. Bílý samet je past, šedý nebo tmavě modrý zvládne i rozlité rajčatové riz

Když už mám tu kombinaci stolu a spaní vymakanou, došla jsem k závěru, že se vyplatí investovat do kvalitního kování. U levných sedacích souprav se click-clack mechanismus po roce a půl zadrhne. Pak musíte pohovku násilím sklopit a ložní prádlo se vám při tom zamotá do kovových tyčí. Vyplatí se připlatit za kování s plynulým chodem a aretací v několika polohách. Stejně tak laťkový rošt by měl mít aspoň dvacet laťek na šířku, jinak se prohýbá. Nejdražší, co jsem kdy koupila, byla skříň s vestavěným jídelním stolem, který se vysunul z boku jako šuplík. Geniální nápad, ale při prvním táhlém večírku se deska zasekla a my jedli na koberci. Od té doby se držím osvědčených konstruk

Můj první byt v činžovním domě z roku 1890 měl třímetrové stropy, omítku opadanou až na cihlu a jedinou místnost o třiceti metrech čtverečních. Klasické industriální interiérové designové prvky samy vylezly z podlahy: surové trámy, staré radiátory a dlažba s patinou. Pak přišla realita. Potřeboval jsem sem vecpat postel pro sebe, pracovní kout a hlavně funkční místo pro návštěvy. Malý půdorys nedával na výběr. Musel jsem vymyslet systém, který by během pěti minut proměnil obývák v ložnici, aniž by vznikla skládka matrací u dve